Jen princeznám

10. prosince 2007 v 19:31 | by Ishiah |  Poem
Měsíc se skrývá za mraky,
bílý jednorožec na poli stál,
a já najednou taky.
A čekal. Čekal na mě,
Šla jsem za ním,
zlehka se tomu tvorovi klaním.
Pozve mě na projížďku, na svém hřbetě.
Rozběhl se, nevím kam, zanesl mě ke hvězdám.
Pomrkávaly na mě, vlétly mi do vlasů,
slyšela jsem tisíce různých hlasů.
A můj rytíř nedaleko stál,
svůj pohled, ke mně upíral.
Jednorožec zářil do noci,
v té chvíli, nebylo mi pomoci.
Rozpřáhla jsem ruce,
vzlétla ke hvězdám
však jednorožec a rytíř už nebyli tam.
Hvězdy mě obklopily,
hřejivými hlasy žal utišily.
Pak zanesly mě zase k nám,
než usla jsem,
dívala jsem se za snem co se mi zdál,
a za oknem jednorožec čekal,
a vedle něj můj princ stál.
Však ráno se vzbudím,
noc je tatam,
tak krásné sny,
zdají se jen princeznám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám to líbí?

Je to fajn 39.3% (22)
Kde je sakra pokračování? 19.6% (11)
Zatím nic moc 19.6% (11)
Nemá cenu 21.4% (12)

Komentáře

1 Cait Sidhe Cait Sidhe | Web | 23. prosince 2007 v 22:16 | Reagovat

Krásná ... občas bych chtěla být princezna ... občas radši ne ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama